Forever

Od pátku 13. do neděle 15. března 2026 se koná už 24. ročník demopárty Forever, tentokrát s podtitulem Winter Games. Tato tradiční akce, která každoročně přitahuje fanoušky demoscény a osmibitových počítačů, patří mezi události, na které se mnoho lidí těší celý rok. Ani já jsem letos nechtěl chybět a všechno nasvědčovalo tomu, že si víkend na Foreveru pořádně užiju. Dokonce jsem se na tuto příležitost vybavil novou, velmi pohodlnou nafukovací matrací, abych mohl bez problémů přespat přímo na místě a nemusel řešit žádné složité přesuny nebo shánění ubytování.

Na letošní ročník jsem měl připravených také několik vlastních příspěvků (nechte se překvapit :) ), na kterých jsem v poslední době pracoval. Plán byl tedy jasný – přijet, pokecat s lidmi, nasát atmosféru, užít si soutěžní produkce a samozřejmě také přispět svou troškou do mlýna.

Jenže jak už to v životě bývá – Shrek míní, pánbůh mění. Od včerejška totiž bojuju s nějakým nepříjemným moribundusem, který mě dost nepříjemně vyřadil z provozu. Dost pravděpodobně jsem si ho přivezl z víkendového působení v Trutnově, kde jsem se účastnil mezinárodního boxerského turnaje. Na místě jsem pomáhal s organizací a pohyboval se mezi velkým množstvím lidí z různých zemí, takže je dost možné, že jsem tam chytil něco exotického.

Turnaj byl jinak velmi povedený – mimochodem se Ondrovi ve své kategorii podařilo opět vybojovat zlatou medaili za první místo, což samozřejmě potěší. Bohužel ale zřejmě přišla i méně vítaná „odměna“ v podobě nějaké virózy. Marodíme oba dva...

Výsledek je takový, že letos (opět) na Forever osobně nedorazím. Naštěstí jsem alespoň stihl odeslat své soutěžní příspěvky, takže se v některých kategoriích přece jen symbolicky objevím, i když jen na dálku.

Všem účastníkům – ať už Speccy maniakům, Commodore userům nebo Atari nadšencům – přeji, aby si letošní Forever užili opravdu naplno, aby se povedly všechny soutěže, demíčka i hudební produkce a aby atmosféra byla stejně skvělá jako každý rok. Doufám, že příští rok už to konečně vyjde a budu moct být zase osobně u toho.

Na závěr bych se chtěl omluvit také Martymu a Silliconovi, kterým jsem měl dělat společnost při cestě autem na Forever. Bohužel tak přišli o jedinečnou a jen těžko opakovatelnou zkušenost – pětihodinovou dávku kvalitního plzeňského humoru vesnického typu, servírovanou bez přestávky přímo z místa spolujezdce.

Tak snad příště. A hlavně – užijte si Forever! 🎮