Schlimeisch party & Byte Nights

Letos jsem měl v plánu vyrazit na demopárty Forever. Jenže kvůli nemoci jsem nakonec zůstal doma a Forever si „užil“ jen přes přímý přenos. Bavil jsem se i tak, hlavně u C64 1kB intra 😊, ale nebylo to ono. Fyzická přítomnost mezi lidmi se stejným 8bitovým postižením je něco, co vám nenahradí ani sebelepší stream.

A tak když mi Sillicon poslal pozvánku na Schlimeisch party & Byte Nights, neváhal jsem dlouho. Letos se tahle akce otevřela i dalším platformám. Ono by asi nikomu nevadilo, kdyby kdokoliv přijel s jakýmkoliv počítačem, ale je hezké, že C64 useři zjistili, že nejsou na světě sami, a oficiálně pozvali i uživatele jiných 8bitových, a nejen 8bitových, platforem. Kdo nevěří, může se přesvědčit sám na webu akce: https://schlimeisch2026.netlify.app/. Říkal jsem si, že si tím vynahradím Forever, a slíbil jsem, že pojedu. Navíc jsem měl doma nafukovací matraci, kterou jsem původně pořizoval právě na Forever.

Přípravy byly jednoduché. Sbalil jsem N-Go, tedy klon počítače ZX Spectrum Next, který je klonem počítače ZX Spectrum 😉. K tomu jsem vzal ZX Spectrum 128k (toastrack) s DivMMC a ZX-VGA-JOY. A samozřejmě nesměl chybět ani ZX Omni Laptop. Pak jsem přibalil i nafukovací matraci, na kterou jsem od příprav na Forever občas jen tak spočinul zrakem.

Večer před odjezdem jsem si řekl, že tu matraci přece jen rozbalím a vyzkouším, jestli není píchlá a neuchází. Po rozbalení jsem zjistil, že to by byl asi ten nejmenší problém. V krabici totiž nebyla pumpa na nafouknutí. Vzhledem k tomu, že matrace byla veliká a náustek také, pokus o ruční nebo spíš ústní nafouknutí by ze mě po víkendu nejspíš udělal vzhledově havajského bubeníka.

Nebudu to prodlužovat. Nakonec jsem pumpu sehnal na Alze, do půlnoci ji objednal a modlil se, aby ráno opravdu byla tam, kde stránka obchodu slibovala - v boxu asi 128 metrů od bydliště Sillicona. Ráno jsem se cestou k autu ještě zastavil ve sklepě, vzal spacák, světle červený - nebyl růžový, jasné, prostě jemnější červená, k tomu kořenovou matku, tedy karimatku, a vydal se rodinným vozem pro Sillicona. Cesta na místo konání uběhla rychle. V autě byla sranda, jak jinak 😊, a na místo jsme dorazili jako první. Na místě jsem poznal organizátora Aleše, tedy Jessiho, a jako praví nadšenci do 8bitů jsme se šli najíst do místní hospůdky. Pak jsme se Silliconem pomohli s rozmístěním lavic a stolů. Ty byly opravdu veliké a masivní, přičemž každý přihlášený účastník měl mít jeden stůl pro sebe. Hned jsem byl rád, že jsem si vzal několik počítačů. Odpoledne se začali sjíždět první účastníci a obecní stodola, ve které se akce konala, se začala pomalu zaplňovat. Tedy ona se vlastně úplně nezaplnila, prostoru bylo dost. Ale lidi přijížděli, a to jak C64 useři, tak i Ataristi. O vtípky nebylo nouze napříč všemi platformami. Naštěstí se nikdo neurážel, všechno probíhalo v kamarádském duchu a atmosféra byla opravdu výborná.

Nejvíce bylo na akci vidět Commodorů, což si můžete všimnout i na fotografiích. Objevilo se několik Amig, a ačkoliv na místě bylo i několik Ataristů, kteří se maskovali v tričku Commodore 64, žádné Atari jsem neviděl. Dorazil také MiSTer a jeho majitel, myslím, že Shark800, ukazoval a prezentoval jádra československých počítačů pro tento FPGA počítač, která sám vytvořil. Bylo to hodně zajímavé a popravdě i poučné. Potkal jsem tam i pana PCH, který je jednovaječný pokrevní bratr se Silliconem, ačkoliv mají každý jiného otce a matku, což prý ničemu nevadí. Během víkendu jsem s ním probral snad úplně všechno, možná kromě vnitropolitické situace v jižní Zimbabwe. V pátek večer jsem to zalomil někdy po půlnoci. Tehdy jsem zjistil, že ten červený spacák - opravdu to nebyl růžový spacák, shodněme se třeba na lososové barvě - byl spacák mé dcery, který jsme jí kupovali asi před třemi lety. Takže jsem si s ním mohl přikrýt buď nohy, nebo horní část těla. A přesně podle toho ta noc vypadala.

Nad ránem už byla docela zima a já nebyl zrovna nejčerstvější. Střídavě jsem si zahříval nohy a horní část těla (aby to někdo blbě nepochopil - přesouval jsem spacák z nohou nahoru a zpět). Pak jsem zjistil, že když hodně pokrčím nohy, tak se pod spacák jakž takž vejdu. Horší bylo, že mi pak nad ránem dělalo problém vstát a narovnat se. Holt už mi není třicet a rozhýbat se chvíli trvalo. Druhý den se opět pouštěla dema, hrály hry a hlavně se kecalo. Přijeli další lidé, takže jsem se rozhodně nenudil. Občas někdo přišel a „pochválil“ mi atributové kolize. Já vždy poděkoval a na oplátku pochválil ostré a syté barvy Commodore 64 😉.

Nebudu popisovat celou sobotu, protože zážitků bylo opravdu hodně. Snažil jsem se odpočinout od programování a chtěl jsem relaxovat u hraní. Jenže kdo mě zná, ví, že nejsem žádný pařan. Z relaxace se tak stala spíš depresivní a nervy drásající záležitost. Vyzkoušel jsem spoustu her na ZX Spectrum a málokdy jsem se dostal do druhého levelu nebo druhé obrazovky. Ale co, sranda byla. Navíc jsem díky tomu dostal chuť víc programovat, protože hraní prostě není pro mě. Dokonce jsem si chvíli sedl i ke Commodoru a hrál s ostatními „společenské“ hry. Jedna z nich mě zaujala natolik, že jsem po příjezdu domů začal pracovat na portu pro ZX Spectrum Next. A je to na velmi dobré cestě. Tedy alespoň mně se líbí to, co jsem za necelé dva dny stihl. V neděli (sobota to již nebyla) jsem šel spát někdy kolem půl druhé. Upřímně, pod spacák se mi nijak zvlášť nechtělo. Vstával jsem stejně jako v sobotu, tedy v sedm hodin.

Neděle byla opět ve znamení her, dem a dalšího povídání na různá témata. Účastníků sice dost ubylo, ale pořád bylo o čem mluvit. Po skončení akce jsme Jessiemu pomohli dát obecní stodolu do původního stavu a vydali se naším Fordem směrem na Plzeň a potom na Chlumčany, čti domů. A jak tuhle akci hodnotím? Nestěžuji si. Byla sranda, užil jsem si opravdu každý den mezi podobnými blázny, jako jsem já, a pokud bude příští ročník, velmi rád přijedu znovu, pokud to půjde. A že to byla původně Commodore akce? V podstatě je mi to jedno. Klidně pojedu i na sraz pěstitelů ředkviček, když budu moct celý víkend prosedět u ZX Spectra a povídat si o něm s dalšími lidmi. Vím, že jsem to Jessiemu říkal několikrát, ale ještě jednou díky. A zdravím všechny, se kterými jsem si mohl na místě popovídat a rozšířit si obzory o spoustu témat.